Autismus

 

•Autismus není jednotné postižení, jedná se o širší skupinu pervazivních(všepronikajících) vývojových poruch, někdy se hovoří o autistickém spektru nebo autistické škále.
 
•Je jednou z nejzávažnější poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Autismus doprovází specifické vzorce chování. Autismuspopsali téměř současně Leo Kannera Hans Asperger ve 40. letech  20. století.
 
•Richman(2006) popisuje autismus jako pervazivníporuchu, kterou trpí deset až patnáct dětí z tisíce. První symptomy se obvykle objeví již v raném věku, ale zřetelnějšími se stanou v době, kdy u dítěte dojde k výrazné poruše ve vývoji komunikačního jazyka.
 
•Pervazivnívývojová porucha tedy znamená, že je zasaženo něco hluboko v člověku, něco, co zasahuje celou osobnost. Důsledkem autistického postižení je, že dítě zcela nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Dostává se do role cizince, který nerozumí okolí.  Kvalitativní postižení se projevuje především ve třech oblastech (komunikace, sociální interakce, představivost).  Nedostatky v těchto třech oblastech patří k základním definujícím prvkům. Problémy jsou dále doprovázeny specifickými vzorci chování, omezeným okruhem zájmů a bizarními rituály.
 
•Dříve se soudilo, že autismus je spojen  s nedostatečnou emocionální vybaveností matky a že je důsledkem příliš racionální, citově chladné výchovy zejména matek intelektuálek. Až v šedesátých letech se začaly rozšiřovat informace o organické povaze tohoto onemocnění a v léčbě autismu se začal klást větší důraz na výchovu a vzdělávání než na psychoterapii. Gilllber a Peeters(2003) uvádějí, že autismus je porucha, jejíž příčinu se prozatím nepodařilo odhalit. Předpokládá se, že určitou roli zde hrají genetické faktory, různá infekční onemocnění a chemické procesy v mozku. Moderní teorie tvrdí, že autismus vzniká až při kombinaci několika těchto faktorů.
  
 

Čeho si rodiče mohou všimnout již v raném věku

•Nereaguje na své jméno.
•Neříká, co chce.
•Opožděný vývoj jazyka.
•Nereaguje na pokyny.
•Někdy působí dojmem, že je neslyšící.
•Zdá se, že slyší, ale nikoli ostatní osoby.
•Neukazuje a nemává na rozloučenou.
•Říkal/a několik slov, ale nyní přestal/a. 
•Chybí sociální úsměv.
•Raději si hraje o samotě.
•Dává přednost sebeobsluze.
•Je velmi samostatný.
•Některé věci dělá velmi „brzy“.
•Špatný oční kontakt.
•Působí, že žije ve vlastním světě.
•Nezajímá se o ostatní děti.
•Ostatní lidi dokáže ignorovat.
•Záchvaty vzteku.
•Hyperaktivita / neschopnost spolupracovat / negativismus.
•Neví, jak si hrát s hračkami.
•Zabývá se určitými věcmi stále dokolečka.
•Chodí po špičkách.
•Neobvyklá fixace na určité hračky (neustále s sebou nosí nějaký předmět).
•Řadí věci do řad.
•Reaguje přehnaně na určité materiály či zvuky.
•Zvláštní pohyby.

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz

TOPlist