Mentální postižení

U mentálního postižení dochází k nedostatečnému rozvoji myšlení, řeči a sociálních schopností. Dochází k celkovému opožďování ve vývoji. Mentální retardace postihuje člověka po stránce psychické, fyzické a sociální. Jedinec má problém s adaptací na běžné životní podmínky. Je to stav trvalý vyznačující se sníženou rozumovou schopností. S mentálním postižením je především spojena porucha poznávacích schopností, která má vliv na proces učení. I přesto, že je to stav trvalý, je možné dosáhnout u jedince určitého zlepšení, pokud je vychováván v podnětném prostředí a působí na něj vhodné stimuly. Mentální retardace je buď vrozená, nebo časně získaná do 2 let života dítěte

 

Klasifikace dle desáté revize WHO

V současné době se používá členění podle desáté decenální revize Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 1992 s platností od 1. 1. 1993. Mentální retardace patří do oboru psychiatrie, proto má jako první označení F. Oddíl F70-F79 je pak celý věnován mentální retardaci a toto označení je považováno za základní kód. Podle nové klasifikace, kterou uvádí i Švarcová (2000) se mentální retardace dělí do šesti základních kategorií.

F 70 Lehká mentální retardace

IQ se pohybuje přibližně mezi 50 až 69 (u dospělých jedinců odpovídá mentálnímu věku 9-12 let). Stav vede k obtížím při školní výuce. Mnoho dospělých je ale schopno práce a úspěšně udržují sociální vztahy a přispívají k životu společnosti. U tohoto stupně je častý opožděný řečový vývoj. Většina klientů je soběstačná v sebeobsluze a většina z nich je schopna zařadit se do běžného života. Velký význam má výchovné prostředí.

F 71 Středně těžká mentální retardace

IQ dosahuje hodnot 35 až 49 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku 6-9 let). Výsledkem je zřetelné vývojové opoždění v dětství, avšak mnozí se dokážou vyvinout k určité hranici závislosti a soběstačnosti, dosáhnou přiměřené komunikace a školních dovedností. Dospělí budou potřebovat různý stupeň podpory k práci a k činnostem. Myšlení, řeč i sebeobsluha jsou výrazně omezené.


Edukace se omezuje na trivium, řeč je velmi jednoduchá, obsahově chudá i v dospělosti. Častá je kombinace retardace psychického vývoje s epilepsií, neurologickými a dalšími tělesnými a duševními poruchami.

 

F 72 Těžká mentální retardace

Mentální retardace často kombinovaná s motorickými poruchami a příznaky celkového poškození centrální nervové soustavy. Časté jsou poruchy chování, stereotypní pohyby, hry s fekáliemi, sebepoškozování, agrese. IQ se pohybuje v pásmu 20-34 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku 3-6 let). Stav vyžaduje trvalou potřebu pomoci.

 

F 73 Hluboká mentální retardace

IQ dosahuje nejvýše 20 (což odpovídá u dospělých mentálnímu věku pod 3 roky). Stav způsobuje nesamostatnost a potřebu pomoci při pohybování, komunikaci a hygienické péči. I v těch nejzákladnějších úkonech je nutná trvalá péče. Běžné jsou těžké senzorické i motorické postižení, těžké neurologické poruchy. Komunikační schopnost se pohybuje maximálně na úrovni porozumění jednoduchým požadavkům.

 

F 78 Jiná mentální retardace

Mentální retardaci nelze přesně určit pro přidružená postižení smyslová a tělesná, poruchy chování a autismus.

F 79 Nespecifikovaná mentální retardace

Je určeno, že jde o mentální postižení, ale pro nedostatek znaků nelze jedince přesně zařadit.


 

 

 

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz

TOPlist