Založit webové stránky nebo eShop

Tělesné postižení

 

Vrozené tělesné postižení

Podle Vágnerové (2008) vrozené postižení ve větší míře ovlivňuje vývoj dítěte, které v důsledku toho nemůže získat určité zkušenosti. Na druhé straně není tak subjektivně traumatizující, protože jedinec s vrozeným postižením je na svůj handicap adaptován. Vrozené tělesné postižení můžeme definovat jako pohybovou vadu, která vznikla v průběhu těhotenství, vlivem dědičnosti, působením nevhodných vnějších vlivů (alkohol, cigarety či prodělání infekční nemoci, jež jsou závažné pro zdravý vývoj plodu), ale také dlouhým, komplikovaným, protrahovaným porodem (např. klešťové porody, kdy může dojít ke zhmoždění až k deformování hlavičky dítěte). V dnešní době jsou známy spousty takových případů, které jsou pro obě strany, tj. pro rodiče dítěte a dítě samotné, velmi bolestivé a nepříjemné.

 

Získané tělesné postižení

Vágnerová (2008) charakterizuje později získané postižení jako větší psychické trauma,kdy člověk může srovnávat, uvědomuje si, co ztratil, a svůj aktuální stav považuje jednoznačně za horší, ne-li nepřijatelný. Z objektivního hlediska má podle autorky výhodu zachování dřívějších zkušeností. Za tělesné postižení získané pokládáme pohybové vady, které vznikly v průběhu života jedince, např. vlivem autohavárie, úrazu nebo vážné nemoci.

 

Příčiny vzniku tělesného postižení

Příčiny vzniku tělesného postižení můžeme rozčlenit na 3 období: na období prenatální, perinatální a postnatální. Nejprve se zmíníme o době prenatální, která je nesmírně důležitá pro další zdravý vývoj plodu, na němž je pak závislý celý život narozeného jedince. „Typickým příkladem jsou např. zarděnky (rubeola) – infekční onemocnění mimořádně rizikové pro vývoj dítěte v embryonálním (zárodečném) období (do 9. týdne těhotenství), které může způsobit vážné srdeční vady, postižení sluchu a další komplikace. V období fetálním (plodovém – od 9. týdne těhotenství do porodu) je podobně nebezpečným onemocněním třeba cukrovka (diabetes melitus), která může být mimo jiné příčinou malformací páteře a dalších ortopedických vad.“ (Machová, In Slowík, 2007) V tomto případě můžeme shledat infekční onemocnění typu zarděnky (rubeola) za velmi nebezpečné pro plod a jeho další zdravý vývoj. Toto onemocnění nepochybně vývoj plodu ohrožuje, ale také může způsobit již zmíněné vady a komplikace. Zarděnky nejsou tak zdaleka ohrožující pro matku, ale pro samotný plod mohou mít katastrofální následky. Slowík (2007) považuje za mimořádně rizikové období perinatální – tedy samotný porod a období krátce před ním a po něm. Mezi nejčastější příčiny vzniku postižení v tomto ontogenetickém období patří podle tohoto autora závažnější poškození mozku dítěte (mechanickým pohmožděním hlavičky, omezením přístupu kyslíku), novorozenecké infekce nebovážné porodní komplikace. Doba perinatální je z hlediska období porodu taktéž velmi důležitá. Dlouhotrvající, protrahovaný a komplikovaný porod může mít neblahé následky pro dítě samotné a jeho další vývoj ve všech oblastech jeho života. Již výše zmiňovaný klešťový porod, při kterém může dojít ke zhmoždění hlavičky dítěte, není zrovna nejlepším nástrojem. Novorozenecká žloutenka, která patří do skupiny novorozeneckých infekcí, může jedinci způsobit tělesné postižení, v neposlední řadě naneštěstí i smrt. Postižení získaná v postnatálním období jsou podle Slowíka (2007) převážně následkem, resp. doprovodným jevem vážných onemocnění nebo úrazů. Jako příklady závažných onemocnění s vysokým rizikem trvalých následků můžeme uvést např. klíšťovou encefalitidu, lymskou borreliózu, meningitidu nebo cévní mozkové příhody (CMP). U postižení získaných můžeme považovat za závažné onemocnění v období postnatálním klíšťovou encefalitidu a lymskou borreliózu. Tyto nemoci jsou velmi závažné nejen z hlediska jejich průběhu u jedince, ale také z hlediska dostupnosti je získat a onemocnět jimi. Klíšťata, co by parazité, jsou přítomni všude (v lese, v parcích, ve městě, atd.), kde si hrají děti, pro které je tato infekce velmi nebezpečná. Samozřejmě je to nebezpečné i pro dospělé osoby. Meningitidu a již zmiňované cévní mozkové příhody, které společně s dalšími onemocněními patří do skupiny celosvětových onemocnění, můžeme taktéž považovat za ohrožují pro život jedince. Podle Renotiérové (2003) je častou příčinou vrozených tělesných vad prodělání různých infekčních onemocnění matkou v době těhotenství (např. zarděnky), nedostatek vitamínů, minerálů a stopových prvků v potravě, vliv léků, které matka užívala v počátečním období gravidity, rentgenové ozáření, různé poruchy vnitřní sekrece, nepříznivé vlivy prostředí, podmínky klimatické, sociální aj. Nejčastější příčinou je však, podle ní, dědičnost. Za významné složky pro zdravý vývoj plodu považujeme také dostatek vitamínů, minerálů a stopových prvků, které by se měly vyskytovat v potravě matky, neboť tvoří významnou součást výživy plodu. Minerály a prvky jsou důležité pro vytvoření a zdravý vývoj jednotlivých kostí, kloubů a páteře plodu. Nedostatek pak může způsobit ortopedické vady, vady horních i dolních končetin. Zmíněná 3 období na sebe velmi úzce navazují a nelze proto jednoduše říci, které z nich je pro jedince nejvíce ohrožující. Tato 3 období v sobě skrývají mnoho nebezpečí, které má vliv jak na samotného jedince, tak na matku.

 

Druhy jednotlivých tělesných postižení

Vrozená tělesná postižení

Syndrom dětské mozkové obrny

Jako první zde zmíníme dětskou mozkovou obrnu (DMO), neboť je významným a typickým onemocněním v tomto období. Je třeba však podotknout, že toto onemocnění patří jakdo skupiny vrozených tělesných postižení, tak i do skupiny získaných tělesných postižení. Avšak z hlediska většího ohrožení jej zmiňujeme právě zde. Hlavním příznakem dětské mozkové obrny je podle Vágnerové (2002) porucha motoriky, charakteristická postižením volních pohybů. Vágnerová (2002) rozlišuje čtyři základní typy DMO. Mezi tyto čtyři základní typy patří hypotonická forma, spastický hypertonický syndrom, steroidní nebo dyskinetické syndromy a mozečkový syndrom. Podlle Vágnerové (2002) bývá hypotonická forma často v prvních měsících života a v průběhu vývoje se mění v jinou formu DMO. Spastický hypertonický syndrom je podle téže autorky způsoben postižením centrálního motoneuronu. Steroidní nebo dyskinetické syndromy se projevují mimovolními, pomalými a kroutivými nebo přerušovanými a trhavými pohyby různých svalových skupin. V zátěži a v napětí bývají tyto pohyby nápadnější. Porucha je způsobena postižením bazálních ganglií a vyskytuje se přibližně u 20 % nemocných. Mozečkový syndrom podle Vágnerové (2002) postihuje především pohybovou koordinaci, ale velmi často i rozumové schopnosti. Je vzácnější, vyskytuje se u 10 % nemocných. Dětská mozková obrna má nepochybně vliv na psychiku postiženého člověka. Jedinec, který není schopen pohybu, je čím dál tím více závislý na svém okolí. To však u něj zvyšuje riziko opoždění poznávacích funkcí a v neposlední řadě také opoždění procesu socializace. Pohybové postižení má velmi vysoké riziko vzniku deprivace právě v těchto oblastech. Tito lidé mají mnohem méně sociálních zkušeností (vztahy, kontakty apod.) než zdravý jedinec, neboť jsou často izolováni v rodině či v ústavním zařízení. Citové prožívání je u těchto postižených jedinců taktéž odlišné, neboť mohou a často vyjadřují své prožitky mimovolními pohyby nebo zřetelnými svalovými záškuby. Dětská mozková obrna je nepochybně viditelným postižením, které může ovlivnit postoj společnosti zaujímaný k těmto lidem.

Duchennova svalová dystrofie

Podle Feráka, Sršně (1981) je Duchennova forma svalové dystrofie podmíněná recesivním genem lokalizovaným v X-chromozomu. Proto jsou jí postiženi jen chlapci. Věk nástupu tohoto onemocnění se pohybuje v rozhraní od 3 do 5 let. Progres je rychlý a prognóza velmi nepříznivá.

Vrozené malforace

Do vrozených malformací můžeme podle Fischera (2008) zařadit vrozený rozštěp páteře (spina bifida), dále spinu bifidu occultu („utajená“ spina bifida), meningokélu, meningomyelokélu a malformace končetin.

Vrozený rozštěp páteře

Podle Fischera (2008) se nervová soustava u člověka vyvíjí jako jedna z prvních. Neurální trubice se vytváří v prvních 25 dnech těhotenství a z ní se vytváří mozek a mícha. Spina bifida vzniká v důsledku nesprávného vývoje této trubice.

Další vrozenou malformací je podle Fischera (2008), meningokéla, která je závažnější formou spiny bifidy. Skrze neuzavřené obratle dochází k vyhřeznutí míšních obalů ven z páteře. Avšak meningomyelokéla je podle téhož autora (2008) nejzávažnější formou spiny bifidy. Dochází k vyhřeznutí jak míšních obalů, tak samotné míchy z páteřního kanálu. Toto poškození má za následek postižení inervace svalů, nejčastěji dolních končetin (částečné až úplné ochrnutí). Časté mohou být rovněž potíže jako bolesti zad, skolióza, poruchy držení těla, zvýšený svalový tonus aj.

Vrozenými vadami končetin, tedy malformací končetin, můžeme podle Fischera (2008) rozumět odchylky od normálního stavu končetiny přítomné v okamžiku narození. Tato postižení se v odborné literatuře někdy označují souborným názvem dysmelie.

 

Získaná tělesná postižení

Do této skupiny získaných tělesných postižení můžeme zařadit taktéž dětskou mozkovou obrnu, která může vzniknout v době perinatální, tedy v době porodu, ale také Duchennovu svalovou dystrofii, která se projeví v průběhu života (od 3 do 5 let). Jednoznačně vymezeným získaným tělesným postižením jsou však amputace horních i dolních končetin. Eis (In Vítková, 2006) rozumí amputací umělé odnětí části končetiny od trupu. Příčinou jsou úrazy, kdy k amputaci končetiny může dojít v okamžiku úrazu nebo těsně po něm, např. při autonehodách, poranění elektrickým proudem, výbušninou, při sportu apod. U dospělých může být podle Vítkové (2006) kromě amputací končetin v důsledku úrazů, další příčinou amputace cévní onemocnění – choroba Bürgerova-Winiwarterova. Při této nemoci vzniká akutní zánět žil a tepen, při kterém dochází k postupující trombóze. Jinou příčinou jsou zhoubné nádory na končetinách. Amputace může být i infekčního původu se sepsí, kterou nelze zvládnout konzervativními prostředky. Všechna tato již zmíněná tělesná postižení můžeme považovat za trvalé ohrožení vývoje jedince s ohledem na jeho život, bez ohledu na to, zda se jedná o vrozené tělesné postižení nebo tělesné postižení získané.

 

 

Čerpáno z bakalářské práce - Vnímání psychických a fyziologických potřeb u lidí s tělesným postižením

 

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz

TOPlist